Inkrustace

28.08.2017

Inkrustace je nejstarším způsobem vykládání nábytku. Rozumí se jí vykládání povrchu tlustšími kousky dřev v masivním okolí.

Do plochy masivního dřeva jsou vysekány a vydlabány výřezy, lůžka, do nichž je vložen odlišný materiál nebo tentýž materiál s opačným směrem kresby dřeva.

Inkrustace byla známa již ve starém Egyptě, kdy se nábytek vykládal kousky slonoviny, masivním zlatem a drahokamy. V této, ale i v pozdějších dobách byl inkrustovaný nábytek výsadou vyšších vrstev. Vykládalo se i nadále slonovinou, ale také se rozvinulo používání dostupnějších materiálů, jako je perleť, rohovina, vzácné druhy dřevin, mramor (Itálie), kost.

V naší zemi se tato technika nejvíce rozšířila v období selského baroka. Vykládalo se zejména dřevem z ořechu, jilmu, lípy, javoru nebo švestky do základního materiálu, kterým byl nejčastěji dub. Jako motiv se zobrazovaly motivy geometrické, ale i rostlinné a figurální.

Inkrustace je základní zdobnou technikou ve zbrojířství, kde má jemnější a preciznější zpracování, je provedena z dražších materiálů a najdeme zde i více figurálních motivů. Nábytek i předměty zdobené inkrustací jsou dodnes poutavé a krásné a mají vysokou uměleckou hodnotu